- Štítky blogu
- chlorella aktif
- ječmen aktif
- aminokyseliny
- praktické zkušenosti se zelenými potravinami
- spirulina aktif
- vitamíny
- onemocnění
- chlorofyl
- detoxikace
- chlorella ginkgo aktif
- pro zajímavost
- enzymy
- serotonin
- chlorella růstový faktor
- hubnutí
- melatonin
- překyselení organizmu
- pitný režim
- významné osobnosti
- feoforbidy
- těhotenství
- pro sportovce
- cholesterol
- tongkat ali aktif
- chlorellin
- roztroušená skleróza
- deprese
- vláknina
- vysoký krevní tlak
- premenstruační syndrom
- klimakterium
- interferony
- rakovina
- pro děti
- neplodnost
- diabetes mellitus
- dna
- migréna
- pro zvířata
- borelióza
- fytonutrienty
- akné
- kojení
- spáleniny
- fykocyanin
- antioxidanty
- popáleniny



- Úvod
- Zajímavosti o zelených potravinách
- Otcem zeleného mladého ječmene je Dr. Charles Franklin Schnabel
Otcem zeleného mladého ječmene je Dr. Charles Franklin Schnabel
Všichni, kteří o zelených potravinách něco slyšeli, jistě taktéž zapřemýšleli, kde se tento fenomén vzal? V duchu se ptáme, kdo informace o zelených potravinách vnesl na světlo světa, kteří lidé objevili blahodárné účinky zeleného ječmene, jak složitá asi byla cesta vývoje a výzkumu těchto doplňků stravy?
Jednou z osobností, která se zasloužila o vznik fenoménu zelených potravin, se stal Dr. Charles Franklin Schnabel, jenž vědecky obhájil myšlenku využívání rostlin, trav a mladého obílí v lidských pokrmech. Mimo to vynalezl zařízení na kvalitní dehydrování rostlin, jehož předností je využíváno i v dnešních technologiích.
Vše vlastně začalo před mnoha tisíci lety. A sice v dobách starověkého Egypta či v mayské a aztécké civilizaci, která objevila pšeničnou trávu, jakožto doplněk lidské stravy. A právě na tyto dávné civilizace navázal americký zemědělec a chemik Charles Schnabel. 15. dubna roku 1933, Schnabel požádal patentový úřad o uznání zpracování mladých výhonků obilovin jakožto doplňku stravy pro běžnou konzumaci. Tím se začala psát historie zelených potravin.
Hlad nemusí existovat
Avšak již v roce 1931 přichází s výsledky výzkumu, v němž například obhajuje listovou zeleninu, jako významný zdroj vitamínů a proteinů. V témže roce se začíná zabývat i zkoumáním trav a obilovin, což nakonec Schnabela dovedlo, k už výše zmíněnému patentu. O významu výhonků trav a obilovin byl Schnabel zřejmě přesvědčen již v roce 1928, tedy v době, když pronesl slavný výrok, že „hlad nemusí existovat.“ Schnabel byl přesvědčen, že právě travní výhonky mohou být důležitým zdrojem vitamínů a minerálů, tak potřebných pro náš organismus. To, že se tráva v menší či větší míře vyskytuje prakticky na všech místech naší planety, dávalo tomuto výzkumu „zelenou“ i u velkých potravinářských a farmaceutických korporací.
Co o nás říkají naši spokojení zákazníci na Heuréka.cz:
Charles Schnabel začal svou studii pozorováním účinků trav a obilovin na zvířatech. Doslova v domácích podmínkách si tak mohl ověřit, že pravidelné podávání trávy v zimních měsících, zvýší produkci vajec u drůbeže v řádech několika desítek procent. Mimo to, takto krmená drůbež měla kvalitnější skořápky i maso. Podrobnou studií zjistil, že některé obiloviny obsahují mnohem více vitamínů, chlorofylu a nutričních látek, než jiné trávy. Toto tvrzení platilo například pro mladý ječmen nebo pro mladou pšenici. Největším přínosem se však stal moment, kdy doktor Schnabel zkonstruoval mechanismus na dehydratování, sušení a lisování zelených potravin a trav.
Schnabelův nápad přinesl revoluci ve výrobě sušených potravin
Nutriční a výživová hodnota obilovin je nejvyšší právě ve fázi mladých výhonků. Ze staré mlékárenské sušičky dokázal vytvořit přístroj, který mladé výhonky přeměnil v prášek, funguje dodnes ... Tento jemný prášek obsahoval stejné množství minerálů, vitamínů, aminokyselin, sacharidů a dalších látek, jako rostoucí mladé výhonky obilovin. Schnabel vnesl revoluční postup do potravinářství a farmacie. Není tedy divu, že si jej všimla i dobová média, která přinesla zprávu o tom, že doktor Schnabel podával výtažky ze zeleného obilí své rodině, což se projevilo na jejím zdravotním stavu. A sice tak, že "ani jedno ze Schnabelových dětí nebylo vážně nemocné a že nemají ani jeden špatný zub."
Díky tomuto úspěchu přišlo na řadu i další nezávislé klinické testování, které potvrdilo původní Schnabelovu tezi. Zelené potraviny obsahují téměř všechny známé vitamíny, ale také minerály, aminokyseliny, chlorofyl a další látky. Od konce 40. let 20. století tak můžeme vidět rozvoj potravinových doplňků v prášku. Nevýhodou se však stal záhy fakt, že ideální denní dávka představovala rovnou dvacítku pilulek, vyrobených z výše zmíněného prášku. Celodenní pravidelná konzumace těchto tablet nahrávala konkurenci, která záhy představila syntetické vitamíny, u nichž se denní dávka rovnala jedné tabletě.
Přestože na čas nastal úpadek, dnes se ke konzumaci čistě přírodních zelených potravin vracíme. Zelený ječmen nebo mladá pšenice se staly hojně využívanými doplňky stravy a komplexním prostředkem pro zvýšení energie a doplnění tak potřebných živin.
Takže zítra po ránu si dáte mladý ječmen? Správná volba!
Petr Hornišer
Další zajímavé články najdete v části Zajímavosti o zelených potravinách.