17 let se zelenými potravinami, Ječmenem a Chlorellou: Příběh muže, kterému hádali o 20 let méně

Tento článek nebude o produktech, benefitech nebo zákaznické zkušenosti v běžném slova smyslu. Bude o muži, který byl s námi spjat celou historii našeho působení. O tom, jak dokázal dlouhých 17 let pravidelně jíst zelené potraviny – Ječmen a Chlorellu – milovat je a žít s nimi plný život. A také o tom, jak se stal živoucím důkazem toho, co dokáže vytrvalost, důsledná péče o zdraví a důvěra v přírodní cestu.

Zelené potraviny začal jíst před 17 lety (v roce 2008). Ne z nějaké módní vlny, ale protože cítil, že jeho tělo potřebuje pomoc. Trápila ho lupénka – psoriáza – a vyzkoušel snad všechno, co klasická medicína nabízela. Masti, procedury, návštěvy odborníků. Ale opravdová úleva přišla až se zelenými potravinami.

Na začátku to ale rozhodně nebyla idylka. Po nasazení zelených potravin se kožní projevy nejprve zhoršily – tělo se začalo intenzivně čistit a reagovalo očekávaně. Trvalo zhruba tři měsíce, než se stav vrátil do výchozího stavu. Až poté začalo přicházet viditelné zlepšení. Měl však trpělivost. I když občas trošku brblal, nikdy se nevzdal. A vyplatilo se.

Postupně se jeho stav zlepšoval. Kde lékaři říkali "to se nezmění", začala pokožka ustupovat do klidného stavu. A nejen že mu symptomy ustoupily, ale zmizely i na místech, kde už se s nimi smiřoval.

Zelené potraviny se staly jeho každodenním rituálem. Ne z povinnosti, ale z radosti – měl je opravdu chuťově rád. 

Ječmen i Chlorellu pro něj nebyly doplňky, ale součást běžného dne, stejně jako snídaně nebo káva. Nikdy je nevynechal. A já jsem mohl jen pozorovat, jaký vliv měly na jeho celkovou vitalitu.

Chápal, že některé věci ovlivnit nelze, ale i tak s nimi dokázal žít v rovnováze. Vysoký krevní tlak a snížená funkce štítné žlázy byly u něj dědičné. Léky bral, ale zelené potraviny mu pomohly udržet stabilní stav – nepřidávaly se komplikace, zdravotní výsledky zůstávaly vyrovnané. Jeho lékaři často říkali, že se drží a "má obdivuhodnou kondici".

Dožil se krásných 85 let, ale kdo ho viděl, málokdy mu hádal víc než 65. Byl čilý, pohotový, fyzicky aktivní. Kromě myslivosti, vaření a sbírání betlémů, se věnoval vnukům, které naučil hrát Mariáš, to byla jeho vášeň.

Zelené potraviny mu pomáhaly nejen po zdravotní stránce, ale i mentálně – měl chuť žít, plánovat, diskutovat, radovat se z maličkostí.
A díky podpoře i z přírody, například s pomocí Tongkatu, si uchoval vitalitu ve všech směrech – včetně těch, které se často s věkem zbytečně vzdávají.

Bohužel, loni se objevila nemoc, která si vyžádala hospitalizaci. Lékaři zpočátku nedávali moc nadějí. Ale překvapil i je – tím, jak bojoval, jak odolával, jak silný měl "kořínek". Jeho vůle byla obdivuhodná. Jeho tělo, podpořené lety péče, bojovalo mnohem lépe, než kdo čekal.

Můj táta odešel 7. května 2025. Ale jeho příběh tu zůstává. Byl nejvěrnějším jedlíkem zelených potravin, jakého jsme kdy měli. A já vím, že právě díky nim si svůj život mohl užít naplno až do posledních dnů – v  kvalitě, důstojnosti, síle. A přesně tak bychom na něj měli vzpomínat.

Táto, děkuju Ti.
Za to, že jsi nám ukázal, co znamená vytrvalost, péče o zdraví, a že jsi byl tím nejlepším příkladem, jak žít naplno a v souladu s přírodou.

Petr Hornišer

Další zajímavé články najdete v části Zajímavosti o zelených potravinách.